Téma: 

plíseň

Odlomený nehet na noze

Plíseň nehtů

Toto nepříjemné onemocnění lze rozdělit hned do několika kategorií. Může se jednat o problém infekční, neinfekční nebo vzniklý po úrazu. Velmi často se objevují i houbové infekce – onychomykóza. Onychomykóza je onemocnění, které se netýká jen nehtů u nohou, může se totiž objevit i na vašich pěstěných rukou. Na napadeném nehtu se objeví bílé skvrny a k tomu všemu vás začne i svědit kůže. Ale to není všechno – houba prorůstá nehtem, ten mění barvu, začne se drolit, lámat a nakonec z nehtového lůžka zmizí úplně. Pokud tedy máte podezření, že by vaše nehty mohly být tímto druhem napadeny, včas dojděte k lékaři, který vám předepíše tabletky nebo mastičky s antimykotickými látkami. Nepodceňujte to a chraňte se! I tady platí, že nejlepším pomocníkem je prevence. Stačí, když si nebudete půjčovat boty, dokud je teplo, noste vzdušnou obuv, nechoďte naboso do bazénu ani sauny, noste zásadně bavlněné ponožky. A čas od času také svou obuv vydezinfikujte!

Zdroj: Odlomený nehet na noze
Zveřejněno dne: 14.4.2014

Diskuze: Re: svědění hlavy

Když svědění hlavy doprovázejí lupy, tak se může jednat o plísňovou dermatitidu. Tu může způsobit třeba plíseň ze zapařené čepice a bebo si ji můžete zanést třeba na prstech, když se drbete, například z klávesnice. Vyzkoušejte přípravek Nizoral. Je to šampon z lékárny a mohl by pomoci.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Svědění hlavy
Odesláno dne: 26.3.2015 uživatelem Cempírek

Odlomený nehet na noze

Onemocnění vedoucí k úrazům nehtů

Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách („onychoschisis“) a jejich snížená kvalita jsou častý jev, který lze diagnostikovat až u 20 % populace. Častěji tento problém postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16 % vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochranné vrstvy a k následnému rozvoji „onychoschisis“. Je také třeba myslet na nedostatek železa.

Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může tento problém kombinovat s „koilonychií“. Poškozením nehtového lůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky („leukonychia punctata“), plošky nebo pruhy (“leukonychia striata“). Původcem jsou drobná traumata, způsobená například při manikúře. Příčné pruhy („leukonychia transversa“) jsou projevem krátkodobého poškození nehtového lůžka, například při infekcích (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy („leukonychia longitudinalis“) jsou přítomné u pacientů s onemocněním „dyskeratosis follicularis“ neboli „morbus Darier“. Snížené hladiny bílkoviny albuminu v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku „Muerckových linií“. U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz „Terryho nehtů“. „Half-and-half“ nehty jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater.

Miskovitě prohnutý nehet může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u takzvaného Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtového lůžka v zaměstnání, například u automechaniků a „pradlen“ (časté máčení rukou).

Nehty, zejména na dolních končetinách, se kornoutovitě deformují (jako by byly stisknuty kleštěmi) a svými okraji se zařezávají do přilehlé měkké tkáně – tento stav je patrný v souvislosti s opakovanou traumatizací nehtového lůžka z nevhodných bot. Také bývá přítomen u pacientů s lupénkou. Léčba spočívá v plastice nehtového lůžka.

Zarůstání silně zakřivené nehtové ploténky do nehtových valů – postiženy bývají nejčastěji palce na nohou. Ve většině případů následuje bakteriální infekce a chronický zánět. Jako léčebný prostředek se doporučuje nošení volné obuvi a změna způsobu stříhání nehtů, to znamená stříhat rovně a nezastřihávat rohy. V některých případech je nutná plastika nehtového lůžka.

Drobné krvácení pod nehtem má nejdříve charakter malé tečky, která se v souvislosti s růstem nehtu mění v čárku, tomu se říká, že nabývá třískovitého charakteru („splinter“). Ke krvácení dochází nejčastěji po traumatu, dále u lidí s poruchou srážlivosti krve, u horolezců při snížené hladině kyslíku v krvi, vzácně u pacientů s endokarditidou. Je k vidění u řady kožních nemocí jako lupénka, plíseň nehtů, pityriasis rubra pilaris. Při větším krvácení dochází ke vzniku hematomu (nejčastěji po úrazu). Drobné projevy není třeba léčit, odrostou postupně s nehtem. Větší hematom bývá velmi bolestivý a je nutné uvolnit tlak, který pod nehtovou ploténkou vzniká. Obvykle stačí provrtání nehtu. Nutné je zabránit případné bakteriální infekci lůžka.

Plísňová infekce nehtových plotének nohy – nejčastějším původcem jsou vláknité houby z čeledi Dermatofyta a kvasinkové houby z rodu Candida. Málokdy bývá napaden zdravý nehet. Predisponujícími faktory jsou poranění, časté namáčení rukou, cukrovka, snížená obranyschopnost, poruchy prokrvení. Většinou se nejdříve infikuje pokožka na nohou, pak nehty nohou, následně prsty rukou. Nehtová ploténka se bělavě nebo žlutavě barví, je matná, drolivá a charakteristicky se ztlušťuje. Pod nehty se mohou tvořit nánosy žlutavých šupin. Pro léčení této komplikace je k dispozici řada velmi účinných antimykotických léků. Za efektivní jsou považovány ty, které obsahují nystatin, mikonazol, klotrimazol a ekonazol. Preparáty k místnímu ošetřování jsou účinné, pokud není postižena část větší než polovina nehtové ploténky. Pokud jsou infekce rozsáhlejší, podávají se antimykotika v tabletách (ketokonazol, itrakonazol, flukonazol, terbinafin). Chirurgické snesení nehtu se již dnes prakticky neprovádí, případně se dává přednost rozpuštění nehtu chemicky.

Zhoubný nádor z epitelových buněk. Toto onemocnění lze léčit jedině pomocí chirurgického odstranění, ozáření, chemoterapie.

Zdroj: Odlomený nehet na noze
Zveřejněno dne: 14.4.2014

Diskuze: Re: mrtvý nehet

Nehet po takovém úrazu se dříve nebo pozdeji sám uvolní z nehtového lůžka. Vytlačí ho nový nehet, který roste pod ním. Je vhodné zachovat nehet na svém místě co nejdéle, aby bylo ochráněno nehtové lůžko. Až dojde k odpadnutí starého nehtu, tak obsažené lůžko ničím nepřelepujte nebo se vám tam vytvoří plíseň, která pak nedovolí novému nehtu dorůst. Mazat můžete jen kvůli hydrataci běžnými tělovými mléky. Nehet na noze roste asi tak půl milimetru za týden, podle toho můžete odhadnout, za jak dlouho vám nový nehet pokryje celé lůžko. Do té doby udržujte nehtové lůžko v dokonalé čistotě.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Mrtvý nehet
Odesláno dne: 14.5.2014 uživatelem Cempírek

Kvasinky ve vlasech

Kvasinky ve vlasech – babské rady

  • Existuje mnoho potravin, u nichž byl prokázán protiplísňový účinek: česnek, cibule, křen, extrakt z grepových jader.
  • Naopak omezovat by se mělo pití kávy a čaje (maté přinese lepší povzbuzující účinky než káva a navíc má právě protiplísňové účinky).
  • Důležité je také zamyslet se při léčbě kandidózy nad tím, kde všude může houba přežít, a tedy odkud si ji můžeme po vyhnání znovu do těla nasadit. Ideálními „ubytovnami“ pro candidu jsou například vlhké ručníky, zubní kartáčky, houbičky na nádobí, žínky, hadry.
  • Novinkou v léčbě plísně nohou je takzvaná chytrá houba (Biodeur). Princip této léčby spočívá v nasazení této houby do míst, kde se plíseň vyskytuje – tato houba se totiž živí plísněmi, a tak jejich množství postupně redukuje. Když dojde plíseň, odejde i houba. Zní to jako ideální způsob léčby.
  • Pro lokální aplikaci lze také doporučit natírání extraktem z grepových jader či Tee Tree Oil (u obojího byly potvrzeny protiplísňové účinky).

Zdroj: Kvasinky ve vlasech
Zveřejněno dne: 24.4.2014

Jak na lupy ve vlasech

Plíseň ve vlasech

Obecně patří plísňová onemocnění kůže, povrchových sliznic i vnitřních orgánů k velmi častým nákazám, které postihují populaci. Plísňovými onemocněními může být postižena i kůže v oblasti vlasů. Onemocnění způsobují mikroskopické houby (v přírodě se nachází asi 100 000 druhů). Proces nákazy je v oblasti vlasů většinou kontaktní, což znamená, že se děje kontaktem s nemocným člověkem, ale i zvířetem nebo nakaženým materiálem – půda, nástroje, oblečení.

Významnou roli v rozvoji těchto onemocnění mají i některé nemoci, které oslabují imunitu organismu (ať již celkovou, nebo místní), respektive narušují rovnováhu osídlení organismu přirozenou mikroflórou. Týká se to například dlouhodobé celkové léčby antibiotiky, chemoterapeutiky, celkovými kortikosteroidy, cukrovky, transplantace orgánů nebo AIDS. Po kontaktu se přenášejí mikroskopické houby v podobě spor a vláken a přežívají v keratinu (tedy v rohovině), který je obsažen jak v kůži, tak i ve vlasech. Infekce kůže kštice a vlasů je nejčastěji způsobena druhy Trichophyton (Trichophyton rubrum, tonsurans, mentagrophytes), Microsporum (Microsporum canis), jak už jsme si řekli, jedná se o onemocnění, která se mohou přenášet na člověka z nakažené osoby nebo často z nakaženého zvířete. Proto je třeba zkontrolovat i domácí zvířata, jestli netrpí kožním plísňovým onemocněním.

Plísně kůže hlavy a vlasů se většinou projevují jako povrchové plísňové onemocnění. Ložisko je okrouhlé, mírně vyvýšené, ostře ohraničené, jsou výrazné šupiny a většinou je výrazný i lem. Podle druhu plísně je různé i zbarvení ložiska od bílého přes růžovolososové až po červenohnědé. Lem je většinou barvy sytější než centrum. Vlasy v tomto místě ztrácejí lesk a lámou se v úrovni kůže nebo několik milimetrů nad povrchem kožním. Často svědí, jako komplikace se může přidat i zánět bakteriální. Hluboké plísně v oblasti kštice jsou závažnější a v dnešní době jsou již velmi vzácné. Většinou se projevují jako drobné skvrnky v ústí vlasů do kůže a později se rozšiřují a splývají v útvar z vláken houby. Ve finále nacházíme tuhý miskovitý útvar nad úrovní kůže (favus). I zde dochází k zánětlivým komplikacím. Vlasy se lámou, vypadávají a kůže atrofuje. Dlouhodobě může dojít i k místní ztrátě vlasů (alopecii – plešatosti v místě hluboké plísně).

Některé houby ze skupiny kvasinek se mohou podílet i na vzniku prosté lupovitosti vlasů – jedná se například o Pityrosporon. Zde je pak vhodné užívat speciální šampony s obsahem látek specificky (pirocton olamine, ketokonazol) či nespecificky (dehty, kyselina salicylová) antimykotických.

Zdroj: Jak na lupy ve vlasech
Zveřejněno dne: 11.5.2014

Gelové nehty

Jak na gelové nehty doma

Postup modeláže gelových nehtů doma v 10 krocích:

  1. Příprava nehtů: Vlastní nehty zastřihněte na kratší délku. Kůžičku zatlačte opatrně dřívkem, v tom vám pomůže změkčovač nehtové kůže. Nehty zmatněte pomocí jemného pilníku či speciálního bloku. Je důležité, aby byly nehty rovnoměrně zmatněny a nikde se neleskly. Tato příprava je zcela zásadní, protože gel na špatně připravené nehty nepřilne a odchlipuje se.
  2. Připravte si tipy na každý nehet. Tip (z angličtiny: špička) je umělý nástavec na nehet, který se lepí na konec nehtu. Na každý nehet sedne jiná velikost tipu, proto si je vždy vyberte a vyzkoušejte předem.
  3. Na spodní konec tipu naneste lepidlo. Poté tip přikládejte pod úhlem 45 stupňů, abyste se vyhnuli vzduchovým bublinám! Ty by mohly způsobit plíseň nehtů či jiné problémy a infekce. Když bude tip ve správné poloze sedět na vašem nehtu, lehce ho stiskněte a držte po dobu několika sekund, až bude lepidlo pevně držet. Zkraťte jej pomocí speciálních kleštiček – gilotiny.
  4. Pečlivě zbruste nehet tak, aby nebyl příliš zřetelný přechod mezi umělým tipem a vlastním nehtem. Vyhněte se broušení vlastního nehtu! Nyní natřete na vlastní nehet takzvaný Primer, podkladovou bázi, která slouží k dezinfekci a odmaštění nehtu. Díky němu gel na nehet lépe přilne. Primer se neaplikuje na tip!
  5. Nyní přejdeme k samotné aplikaci gelu: Vrstvu čirého gelu nanášejte na nehet od středu do stran, aby na okrajích nevznikly přebytky.
  6. Nehet s nanesenou vrstvou gelu vytvrďte pomocí UV lampy a pokračujte stejně i s ostatními nehty. Doba tvrzení záleží na výkonnosti lampy a typu gelu. Řiďte se proto návodem ve své vlastní sadě.
  7. Pokud nehet po prvním vytvrzení gelu nemá požadovaný tvar, setřete pomocí čističe výpotek, který se z gelu vylučuje, a nehet zbroušením vymodelujte do požadovaného tvaru.
  8. Nyní již přichází na řadu vaše fantazie, zda budete chtít přirozenou francouzskou manikúru s bílým okrajem nehtu (takzvaný smajlík), či designově propracované barevné nehty zdobené třpytkami, kamínky a jinými dekoracemi. Záleží pouze na vašem vkusu pro zdobení gelových nehtů. Pamatujte ovšem, že méně je někdy více!
  9. Když máte gelové nehty v požadovaném tvaru a designu, můžete na závěr ještě nanést UV lesk. Pozor, nanášejte pouze co nejtenčí vrstvu! Opět nechte vytvrdit pod lampou a máte hotovo!
  10. Nezapomeňte, že gelové nehty potřebují obnovovat každé tři až čtyři týdny. Závisí to na rychlosti růstu vlastních nehtů. To znamená, že když gel u nehtového lůžka odroste, je čas ho doplnit. Postup doplnění gelových nehtů je stejný, jen již nepoužíváme tipy. Ty si schovejte pro případ, že budete opravovat zlomený nehet. Důležitá je také stálá péče o gelové nehty, aby byly nehty krásné a silné.

Zdroj: Gelové nehty
Zveřejněno dne: 4.4.2014

Přírodní antibiotika

Účinky antibiotik

Antibiotikum je lék, který usmrcuje některé mikroorganismy nebo brání jejich růstu. Dříve se tento termín užíval jen pro antimikrobiální přírodní léky (pro ostatní se užíval termín chemoterapeutika), v současné době se velmi často používá pro všechny látky s tímto účinkem bez ohledu na jejich původ.

V současnosti je známo přes 6000 látek s antibiotickým účinkem, ale jen asi 70 z nich našlo uplatnění v humánní a veterinární medicíně, ostatní mají příliš výrazné nežádoucí účinky nebo jsou pro pacienta toxické. Antibiotika působí především proti bakteriím, některá jsou však účinná také proti houbám a parazitickým prvokům. Mají však stále vedlejší účinky a v ČR jsou vydávány na předpis.

Již 2500 let př. n. l. používali v Číně v přírodní medicíně obklady z plesnivého sójového mléka. Stopy antibiotik (tetracyklin z piva) byly nalezeny také v 1600 let starých kosterních pozůstatcích Egypťanů a Núbijců. Antibiotika byla rovněž přijímána přirozeně ve stravě (zelenina obsahující sirné sloučeniny alicin, glukosinoláty).

V západní medicíně první objev antibiotik učinil Louis Pasteur, který v roce 1877 zjistil, že laboratorní zvíře naočkované kulturou B. anthracis společně s kulturou saprofytických bakterií neonemocnělo antraxem. O deset let později německý vědec Rudolf Emmerich náhodou objevil, že zvíře naočkované kulturou Streptococcus erysipelatis neonemocní cholerou, a o dva roky později Charles-Joseph Bouchard prokázal, že tutéž ochranu poskytuje Pseudomonas aeruginosa. V průběhu dalších let se zjistilo, že antimikrobiální vlastnosti má i lihový výluh z kolonií a účinná substance byla nazvána pyocyanáza. Stala se prvním antibiotikem používaným v nemocnicích, její vlastní toxicita a nemožnost zajistit stále stejně účinný produkt ale neumožnily její delší používání.

První skutečně účinné objevené antibiotikum pocházelo z plísně. Francouzský doktor Ernest Duchesne zaznamenal už v roce 1896, že určité plísně rodu štětičkovec (Penicillium) ničí bakterie. Duchesne, respektive jeho výzkum však zůstal zapomenut po celou další generaci. Až Alexander Fleming během svého výzkumu antibakteriálního působení lysozymu kultivoval bakterie na agarových plotnách a jedna z nich byla napadena plísní druhu Penicillium notatum. Fleming pochopil, že plíseň vylučuje něco, co růst bakterií zastavilo. I když nebyl schopen sloučeninu izolovat, svůj objev v roce 1929 popsal ve vědecké literatuře. Protože plíseň byla rodu Penicillium, nazval tuto sloučeninu penicilin. Antibiotické účinky mají i jisté kovy (stříbro, zlato, měď či slitiny, jako je bronz) a u některých jsou tyto účinky známy a využívány již od starověku. Nově se využívají i ve formě nanočástic.

Vysoce účinná farmaceutická antibiotika určitě mají v dnešní společnosti bezpochyby své místo. Stinnou stránkou chemických antibiotik je fakt, že mohou zanechat v lidském těle zbytky, které vyžadují proces k odstranění nebo detoxikaci. Nemluvě o rezistenci.

Antibiotika se používají především k léčbě infekčních stavů, někdy však též preventivně, jde o takzvanou antibiotickou profylaxi. V současnosti je však velkým problémem chybné použití antibiotik, zvláště pak použití nevhodného antibiotika proti rezistentnímu původci nebo předepsání antibiotik při léčbě virových onemocnění, jako je rýma nebo chřipka. Při nedodržení celé předepsané dávky antibiotik – obvykle pro pacientův subjektivní pocit zlepšení – nejsou patogenní mikroorganismy zcela zničeny. Kromě selhání léčby vede toto chování k rozvoji antibiotické rezistence u neúplně zahubených populací bakterií.

Podle statistik je konzumace antibiotik v naší republice obrovská a její objem dosahuje hodně přes sto tun ročně, což je více než 10 g antibiotik na každého obyvatele za rok! Vedle velké spotřeby se zde vyskytuje kromě nežádoucích účinků i značná rezistence. Zabránit tomuto nepříznivému vývoji lze jedině snížením spotřeby chemických antibiotik a přechodem na přírodní medicínu, která ve své praxi využívá přírodní léky a přírodní antibiotika, která jsou dostupná pro každého.

Existuje mnoho onemocnění reagujících příznivě na přírodní antibiotika. Klíčem k úspěchu je však vědět, která antibiotika jsou vhodná na která onemocnění, stejně jako, které typy přípravků jsou nejúčinnější. Samozřejmostí je, že čím dříve si vezmete přírodní antibiotika, tím větší je pravděpodobnost, že úspěšně vyřeší infekci nebo zánět.

Naštěstí existuje i mnoho přírodních antibiotik, která mohou být použita při alergiích na farmaceutická antibiotika. Mohou být také takzvaným lékem první volby u obrany proti sezónním nemocem, které vyžadují odolný imunitní systém. Existuje mnoho různých druhů infekcí, včetně bakteriálních, virových, parazitárních, houbových a dalších, proto je vždy vhodné získat odborný názor zdravotnického pracovníka o pravděpodobném zdroji a závažnosti jakékoli infekce.

Zdroj: Přírodní antibiotika
Zveřejněno dne: 16.1.2016


Sitemap | RSS